Kdysy, bylo to už dávno,když bráchovi bylo 7 a já jsem ještě nebyla na světě, dostal brácha od mámy a od táty štěňátko dalmatina. Fenečka Denynka byla skvělá. Když jsem se narodila jí už byly 3 roky. Minulý rok 5.září oslavila třinácté narozeniny. Denča už byla hluchá na jedno ucho a měla po celém těle utlačky, které se daly spravit jen operací, ale táta říkal, že by to bylo zbytečné. Jenže 7.září Denča přestala chodit a kňučela, ale táta mi to neřekl, jenže další den ji táta zavezl k veterináři, ale ten řekl, že je zbytečné ji nechat trápit a tak jsme ji museli nechat utratit. Až teď jsem se odhodlala o tom napsat na blog, protože když o tom píšu, musím na ni pořád myslet.
Tady je jediná fotka kterou jsem na počítači našla (na ní mi bylo asi 5 let):
